Vítejte v Bradavicích

Magické předměty
Písemná práce NKU
Therese de Bris


Obsah
1) Úvod
2) Magické předměty a cestování kouzelnickým světem
a) Přenašedla
b) Letaxový prášek
c) Letaxová síť
d) Létající koště
3) Myslánka
4) Závěr

Úvod
Velmi dlouhou dobu jsem přemýšlela, jaké téma si pro tuto práci mám vybrat. Rozhodovala jsem se mezi hůlkovou magií a významnými osobnostmi magie. Mě osobně velmi překvapil můj konečný výběr. Magické předměty.
Začala jsem si tedy shromažďovat všechny možné informace. Co jsou to magické předměty, kolik jich vlastně je, jaké mají vlastnosti, u některých jsem objevila i jejich historii.
Dozvěděla jsem se hodně věcí, které jsem vůbec netušila. A také jsem zjistila, že těch magických předmětů existuje mnohem víc, než se vejde do této práce.
Otázkou bylo, které vybrat. Pročítala jsem si stále dokola svůj seznam magických předmětů a hledala něco, co by mě zaujalo.
A pak jsem si přečetla první větu o Myslánce a v tu chvíli bylo rozhodnuto. Myslím, že každý, kdo bude číst tuto práci, velice rychle pochopí, proč jsem si vybrala zrovna ji.
Další výběr magických předmětů byl už vlastně náhodný. Až později jsem si uvědomila, že vlastně píšu o cestování v magickém světě a předmětech s tím související.
Nevím, jak moc se mi to povedlo, nebo nepovedlo, ale doufám, že se tato práce bude těm, kdo jí budou číst, aspoň trošku líbit.

Magické předměty a cestování kouzelnickým světem
V kouzelnickém světě existuje mnoho způsobů cestování. Například létání na koštěti, na Hipogryfech, Testrálech, Dracích, v létajících autech, nebo Přemísťováním.
Mezi ty nejznámější způsoby cestování patří Přenašedla a Letaxový prášek.

Přenašedla
Přenašedlem může být téměř jakákoliv neživá věc. Nejčastěji jsou to staré, zdánlivě bezvýznamné předměty, které mudlové považují za veteš, a vyhazují je jako odpadky.
Aby se předmět stal přenašedlem, musí být nejdříve očarován kouzlem Portus. Není mnoho kouzelníků, kteří dokáží toto kouzlo používat a navíc, k výrobě přenašedel musí mít povolení Úřadu pro přenašedla, který je součástí odboru pro kouzelnou přepravu na ministerstvu kouzel.
Každý, kdo se přenašedla dotkne, nebo ho uchopí do rukou, je přepraven na předem určené místo, nebo může být přenesen pouze v daném čase.
Přenašedla se používají,na velmi velké vzdálenosti a také pokud kouzelníci chtějí cestovat za denního světla, a nemohou, nebo neumějí se Přemísťovat, nebo se v jejich cíli cesty nenachází žádný krb. Příkladem můžou být Mistrovství světa ve famfrpálu.
Používání Přenašedel má i svoje záporné vlastnosti. Všeobecně je totiž cestování pomocí Přenášedel považováno za nepohodlné, ne-li přímo nepříjemné, a může vést například k nevolnosti, závratím i horším věcem. Lékouzelníci doporučují, aby se používání Přenášedel vyhnuli nemohoucí, těhotné ženy a starší lidé.

Letaxový prášek
Letaxový prášek vynalezla, Ignácie Wildsmithová ve 13. Století. Žila v letech 1227 až 1320. Podle písemných záznamů, které se mi podařilo objevit v jedné malé, zastrčené knihovně, studovala Ignácie Školu čar a kouzel v Bradavicích. Její školní výsledky byly velice nadprůměrné a až do své smrti se hrdě hlásila k Mrzimorské koleji, do které jí Moudrý klobouk, v jejích 11 letech, zařadil.
Po ukončení školní docházky se začala silně věnovat Bylinkářství, kde prý, přišla do styku s letaxovou rostlinou, produkující letaxový prášek. Tato informace však nikdy nebyla oficiálně ověřena.
Zajímavostí je, že cena letaxového prášku je zcela stabilní již po stovku let: dva srpce za naběračku.
Přesné složení Letaxového prášku je přísně střeženým tajemstvím. Ve Velké Británii ho smí vyrábět jedna jediná společnost a jeho výroba probíhá pod přísnou kontrolou.
Najdou se však i kouzelníci, kteří zkouší tento prášek vyrobit podomácku. Bohužel neúspěšně a s nepříjemnými následky.
Nedávno prý prohlásil rozhněvaný léčitel a mluvčí Mungovy nemocnice, Rutherford Vrazil1: „ Lidi, je toho jedna naběračka za dva srpce, tak nebuďte takové držgrešle a přestaňte házet do ohně drcené zuby Runovce a vyhazovat se s tím skrz komín! Ještě jednou ke mně přijde kouzelník se spálenou zadnicí a já přísahám, že ho nepřijmu.“

Letaxová síť
Letaxový prášek se používá pro cestování a komunikaci pomocí krbů. Tyto krby jsou mezi sebou propojeny velmi rozsáhlou sítí, která obsahuje přes 700 krbů. Správu Letaxové sítě zajišťuje Odbor pro kouzelnou přepravu ministerstva kouzel.
Když je do krbu připojeného k síti vhozen letaxový prášek, vyšlehnou z něj zářivě zelené plameny. Pokud bychom chtěli cestovat pomocí letaxu, vstoupíme do ohně a nahlas vyslovíme místo určení (další krb letaxové sítě). A pokud bychom chtěli prostřednictvím krbu s někým mluvit, vhodíme letax do plamenů, strčíme dovnitř jen hlavu a opět vyslovíme název místa krbu, s nímž se chceme spojit.

Létající koště
Létající koště je, podle statistik ministerstva kouzel, nejrozšířenější prostředek osobní letecké přepravy v kouzelnickém světě. Většina kouzelníků a čarodějek vlastní jedno, nebo i více košťat. Létající koště není normální koště, s kterým například zametáme podlahu. Tyto košťata létají díky kouzlům, které mají v sobě zabudované.
Podle historických záznamů, čarodějové a čarodějky žijící v Evropě, používali létající koště už od roku 962 našeho letopočtu.
Proč zrovna koště? Z důvodů utajení a vlastní bezpečnosti a většinou i ochrany svého života. Pokud totiž kouzelníci chtěli ve svých domácnostech přechovávat něco, co by jim umožňovalo létat, muselo to být něco nenápadného, co se dalo snadno ukrýt. Koště bylo k tomuto účelu ideální; když na ně mudlové narazili, nebylo třeba nic vysvětlovat a vymýšlet žádné výmluvy. Navíc bylo lehce přenosné a nebylo drahé.
Kvalita tehdejších létajících košťat nebyla nijak vysoká. O pohodlném cestování, ani nemluvě. Skotský kouzelník Guthrie Lochrin se ve svém spisu z roku 1107 zmiňuje o „ zadnici plné třísek a obrovské zlaté žíle" jako o následcích poměrně krátkého letu z Montrose do Arbroathu.
Jedno z košťat, používané v té době, je vystaveno v Muzeu famfrpálu v Londýně. Tlustá sukovitá násada z nelakovaného jasanového dřeva s lískovými větvičkami neuměle přivázanými na jednom konci, nezaručovala pohodli ani aerodynamický let.
Kouzla, jimiž bylo koště obdařeno, jsou podobně primitivní: dokážou se pohybovat pouze jednou rychlostí kupředu, dokážou stoupat, klesat a zastavovat.
Vzhledem k tomu, že si kouzelníci v té době košťata vyráběli sami, existovali mezi jejich výtvory obrovské rozdíly jak v rychlostí, pohodlí tak i v manévrovacích schopnostech.
Ve 12. století se situace co se týkalo kvality košťat, poměrně zlepšila. Kouzelníci se naučili nabízet své služby ostatním. Takže například zručný výrobce košťat mohl své výrobky vyměnit za lektvary, které lépe než on vyráběl jeho soused.
Když se létání na košťatech stalo o hodně pohodlnější, začaly se košťata používat nejenom na dopravu, ale i pro zábavu.
Ihned poté, kdy vlastnosti košťat došli do takové úrovně, že košťata mohli zatáčet, měnit rychlost a výšku letu, začali kouzelníci hrát i různé sportovní hry. Ať už to byly závody košťat, nejznámější je závod z Kopparbergu do Arjeplogu na tři míle, nebo takové hry, jako Strkaná, Přehazovaná, Stichstock nebo Aingingein.
Hra Stichstock spočívala v chránění nafouknutého dračího měchýře, který byl přivázán na dvacet stop vysokém stožáru. Měchýř chránil jeden hráč na koštěti a ostatní hráči postupně jeden za druhým podnikali na měchýř nálety a snažili se jej propíchnout ostrými hroty svých košťat.
Ve hře Aingingein, šlo o co nejrychlejší proletění hráče, držícího míč, řadou hořících sudů umístěných vysoko ve vzduchu.
Nejpopulárnější hrou celého kouzelnického světa na létajících košťatech se však stal Famfrpál.
Vznikl na začátku 11. století u močálu Amphorpoole March. Jde o rychlou, nebezpečnou a vzrušující hru, při níž dva týmy létající na košťatech soutěží o body získané prohozením míče obručemi umístěnými na obou koncích velkého travnatého hřiště.
Famfrpál se hrál na běžných košťatech až do začátku 19. Století. Nová košťata byla mnohem pohodlnější než dřív. Podstatně k tomu přispělo i polštářové kouzlo, které vynalezl Elliot Smethwyck roku 1820. Nevýhodou těchto košťat však byla malá rychlost a těžká ovladatelnost ve vyšších výškách.
V roce 1901 Gladys Boothbyová vyrobila koště s názvem Měsíční paprsek a představila ho veřejnosti. Toto koště s jasanovou násadou svou konstrukcí silně předčilo všechny v té době vyrobená košťata. Hlavní předností tohoto koštěte byla jeho schopnost dosahovat větších výšek než dřív.
Zatím se létající košťata vyráběla v malém počtu. Revoluční změna nastala v roce 1926, kdy bratři Ollertonovi založili firmu Cleansweep Broom Company a jejich první model Zameták Jedna se začal vyrábět v neskutečně větším množství, než předešlá košťata. Zameták Jedna bylo také první koště vyráběné speciálně jako závodní koště na Famfrpál. Jeho největší předností byla schopnost vybírat zatáčky jako žádné koště před ním. Během jediného roku vlastnili Zametáky všechny famfrpálové týmy.
Roku 1929 vznikla druhá firma vyrábějící závodní košťata. Jmenovala se Comet Trading Company, založily ji dva hráči Famfrpálového družstva Falmoutští jestřábi, Randolph Keitch a Basil Horton a jejich Kometa Sto čtyřicet se stala silnou konkurencí Zametáků. Komety jako první používaly brzdící kouzlo a tím mnohem snížily nebezpečí, vyplývající z příliš rychléhoi letu.
V dnešní době jsou nejoblíbenější a nejkvalitněji vyrobené košťata typu Nimbus společnosti Nimbus Racing Broom Company, která vznikla roku 1967. Pro lepší představu Nimbus Tisíc dosahoval rychlosti až sta mil za hodinu a byl schopen se na místě ve vzduchu otočit o tři sta šedesát stupňů, což ostatní závodní košťata nebyly schopné zvládnout.

Myslánka
Myslánka je kouzelná nádoba, do které kouzelníci ukládají své myšlenky. Je to široká, mělká mísa, vyrobená buď z kovu, nebo kamene. Velmi často je bohatě zdobená, vykládaná drahými kameny a runami.
Pokud kouzelník chce nějakou svou myšlenku vložit do Myslánky, přiloží si hůlku ke spánku a hůlka vysaje myšlenky z hlavy a uloží je do Myslánky. Tyto myšlenky mají podobu tenkých provázků zvláštní, bílé konzistence. Podle očitých svědků, by se obsah mísy dal popsat jako něco mezi tekutinou a plynem, které vyzařuje zářivé stříbřité světlo.
Myslánky jsou velmi vzácné. Jednak proto, že obsahují silná a komplexní zaklínadla, a mohu je používat jen ti nejpokročilejší kouzelníci. Ale i proto, že jejich používání může být i velmi nebezpečné.
Myslánka dokáže díky použitým kouzlům, myšlenky, které jsou v ní uložené, znovu prožít. Jak jejich majitelem, tak i jinými kouzelníky. Proto seti, kteří chtějí nějaké své myšlenky skrýt, nebo se za nějaké své myšlenky stydí, Myslánky bojí.
Myslánka slouží také ke zkoumání a třídění myšlenek. Ale tuto schopnost má skutečně velmi málo kouzelníků. Jeden z těch, kteří tuto schopnost měli, byl i Albus Brumbál.
Je obvyklé, že jak hůlka, tak i Myslánka bývá pohřbena se svým majitelem. Dokonce i všechny myšlenky a vzpomínky uložené do Myslánky, jsou pohřbeny s kouzelníkem, vlastnící Myslánku.
Škola čar a kouzel v Bradavicích také vlastní jednu z Myslánek. Tato Myslánka je vyrobena z ozdobně vyřezávaného kamene a vyzdobena upravenými saskými runami.
Zajímavostí je, že ji nevlastní žádný kouzelník, ale patří přímo Bradavické škole. Podle jedné legendy, prý zakladatelé objevili Myslánku napůl zahrabanou v zemi právě na místě, kde se rozhodli školu postavit. Velká řada ředitelů a ředitelek této školy v ní zanechalo mnoho svých myšlenek, vzpomínek a životních zkušeností.

Runy
Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem před několika lety, měla to štěstí vidět na vlastní oči naši Bradavickou Myslánku. To, co mě na ní totiž fascinovalo nejvíc, byly runy, vytesané po jejím obvodu.
Jelikož jsem o nich nikdy předtím neslyšela a chtěla jsem vědět, co znamenají, začala jsem navštěvovat různé knihovny a hledat o runách informace.
Runy vznikly ve Skandinávských zemích. Jejich stáří se odhaduje na dva tisíce let, ale existují důkazy, že mohou být mnohem starší. Jsou to starogermánské znaky. Zajímalo mě, jak vlastně vznikly.
Traduje se, že v dávných dobách, na Islandu vysoko v horách, žili bohové. Jejich město se jmenovalo Ásgard a bytosti si říkaly Asové. Nejvyším vládcem Ásů byl Odin. Snažil se vládnout moudře a spravedlivě. Chodil mezi lidmi v převlečení za starého muže a mluvil s nimi. Znal všechna lidská přání i trápení.
Měl vše, co jen mohl mít. Nesmrtelnost, zdraví, sílu, slávu a moc velkého vládce a přesto nebyl šťastný. Tušil, že existuje tajemství, které nezná. Tajemství života. „Jak můžu poznat cenu života, když nevím, co je bolest a úzkost? Jak mám pochopit lidi, když neznám jejich pocity?" ptal se sám sebe.
Ještě chvíli přemýšlel a pak se rozhodl. Vzal kožené řemeny, omotal si je kolem nohou a pověsil sám sebe na vysoký dub. Visel hlavou dolů a cítil, jak se mu řemeny zařezávají do kotníků. Ucítil bolest a úzkost. Nebyl ani mrtvý, ani živý. Obětoval se sám sobě a setrval tak celých devět dní. Po celou tu dobu si uvědomoval, kolik lidé musí vydržet bolesti a jak mnoho strastí vyvažuje jejich radost.
Jak postupně přicházel k poznání, v mysli se mu začaly objevovat tajemné znaky, které dokážou člověku poskytnout radu na jakoukoli otázku, a jejichž prostřednictvím si můžou Ásové a lidé předávat moudrost.
Devátého dne se odřízl a vrátil se do Ásgardu. Cítil se skvěle. Bylo mu dovoleno skrze bolest a utrpení poznat tajemství života.
Život je cenný, protože se o něj musí bojovat. Vše živé se musí zrodit, zrát, dozrát, vadnout a zahynout. Proto se rodí nový život v bolesti a utrpení, protože jenom tak je možné poznat radost a štěstí. Ten, kdo nezná nemoc, neví, jak skvělé je být zdráv. Ten, kdo nepozná zradu, neví, jak opojně chutná láska. Jenom o život má smysl bojovat i za cenu utrpení.
Teprve teď se cítil jako opravdový vládce nad životem a smrtí. Teprve teď byl vševědoucí a všemocný. Tajemné znaky uspořádal, nazval je runy, a dal je lidem, aby jimi mohli psát do dřeva a do kamene.
Každá runa má svůj znak, své jméno, význam a dokonce symbolizuje i některého z bohů, žijících v Ásgardu .
 

Například:

A - OS
Odinova runa se jmenuje OS, což znamená vládce Ásů. Přináší sebou moudrost, úctu, vzdělání a komunikaci. Pomáhá člověku překonat sama sebe. Vede k moudrosti a úspěchu. Dokáže nás posunout kupředu a nedovolí odkládat důležité věci. Dodává nám odvahu udělat to, co je možná nepříjemné, ale pro další život důležité.
Také dokáže dát inspiraci umělcům. S pomocí tohoto znaku se básníkům, malířům a hercům otevírá srdce, pod jejím vlivem dokážou snadněji vyjádřit své pocity.
Když si tento znak člověk vyrobí ze dřeva nebo jej namaluje na kamínek, bude mu přinášet právě takovou sílu. Odinovu sílu nosí v sobě také strom jasan. A odráží se v tmavě modré barvě.
Pokud někoho bolí v krku nebo se nemůže dobře vyjádřit, může si namalovat OS na hrdlo. Pokud zadrhává v řeči a vadí mu koktání, zavěsí si tuto runu na krk.

R - RAD
RAD je symbolem Tórova kladiva, které trestá i oživuje, chrání právo i spravedlnost. Rachotivě se valí kupředu, jako vůz tažený kozly, proto představuje cestu kupředu a cestování. Neposedná, hlučná runa podporuje tanec a rytmus. Její barva je zářivě červená. Pojí se s proudícím vzduchem a jejím stromem je silný dub.
Pokud někdo cítí, že na sobě musí něco změnit k lepšímu, a nedaří se mu to, Rad podpoří jeho snahu změnit se a povede ho kupředu.

T - TÝR
Vypadá jako hrot oštěpu, Je to vlastně šipka. Týrova runa nás vede k poznání. Probouzí v nás sílu uskutečnit naše cíle. Povzbuzuje nás a probouzí v nás čest a spravedlnost. Vede nás k zaslouženému vítězství.
Týrův strom je dub, má stejnou sílu, jako on. Také červená barva je silná a proto může runu nahradit. Nejsilněji však působí, když je namalována červenou barvou na kamínek.
Když někdo ví, že musí něco udělat, ale bojí se, pomůže mu runa hrdiny Týr.

Mojí nejoblíbenější runou je WYN
Runový znak Wyn chrání a vede k životu plnému lásky a souladu. Je v něm uloženo přátelství, kamarádství, láska mezi sourozenci i láska rodičů k dětem. Statečným lidem, kteří dokážou zvládnout sami sebe a umějí žít v souladu s ostatními lidmi, přináší veselou mysl, radost a potěšení.
Darovat se dá mnohem víc, než pouze věci. Darovat můžeme lásku, soucit nebo pochopení. Věnovat můžeme čas a pozornost. Dát můžeme člověku i uznání nebo naději. To všechno jsou dary, které se mnohonásobně vracejí zpět a dělají nás šťastnými. Wyn k těmto činům vybízí a pomáhá je uskutečnit. Otevírá srdce dokořán. Proto je nejsilnější runou ze všech. Přináší štěstí, veselí a pocit bezpečí. Její barva je žlutá a pojí se se vzduchem, který přináší poznání. Síla runy Wyn je uložena v jasanu.
Pokud někdo nemá dostatek sebevědomí, staví se do pozadí. Proto se mu nedaří, jak si přeje. Wyn mu pomůže uvěřit si.
 

Runy se zpravidla zhotovují ze dřeva nebo z kamene, lze však použít i jiné materiály, třeba krystaly, skleněné kapky nebo jíl.
Také jsem si chtěla vyzkoušet nějaké runy vyrobit. Požádala jsem tedy svého strýce, který pracuje se dřevem, o pár malých oválných odřezků a pustila se do díla. Smirkovým papírem jsem oválky vybrousila do hladka, až se nádherně leskly. Poté jsem s pomocí brku a modrého inkoustu namalovala na každý oválek jedno runové písmeno.
Přikládám fotografii několika mnou vyrobených run.
Co mě ale velice překvapilo, bylo, že k vytvoření runy může člověk použít i vlastní tělo. Může si runy zacvičit.
Ukázka runových cviků.

Závěr
Pouze velmi zkušení kouzelníci dokáží používat neverbální kouzla. Ostatní se musí spolehnout na předměty, které jim s používáním kouzel pomáhají. Některé jsou pro nás kouzelníky nezbytné, příkladem může být kouzelnická hůlka, některé nám usnadňují život. Ať už jde o létající koště, přenašedla, nebo letaxový prášek. Jsou i takové, které nás mají pouze pobavit. Například Zrcadlo z Erisedu nebo kouzelnické šachy.
Myslím, že by náš, kouzelnický život, byl mnohem těžší a složitější, kdyby magické předměty neexistovaly. Abych pravdu řekla, ani si to neumím představit. Snad to nebude znít moc hloupě, ale jsem ráda, že je můžeme používat.

Literatura:
1) Steve Vander Ark – Lexikon
2) Roger Higfield – Kouzelná věda a Harry Potter
3) Kennilworthy Whisp – Famfrpál v průběhu věků
4) David Colbert – Kouzelný svět Harryho Pottera
5) Allan Zola Kronzek – Škola čarodějů
6) Marcela Košanová – Kateřina v zemi Ásů